Krátce předtím, než se uzavřela stavidla přehrady Riba-Roja, se na zbořené a opuštěné městečko snesl prudký liják. Příval vody se z kopce, kde stál hrad, zuřivě valil přes mola, zpřetřhal shnilá kotevní lana člunů na pohřebišti lodí, které se rozepluly na všechny strany. Řítily se rozbouřeným Ebrem, které již dávno zapomnělo na brázdění kýlů a rytmus veslování, a převracely se na peřejkách a kamenech. Svatá Karmen se roztříštila před ostrovem Třinácti svatých s přídí zaklíněnou mezi topoly na břehu. Když řeka ustoupila, zbytky lodi nikdo nepoznal, řádění vody smazalo druhou část jména. Ze starého Neptuna, spuštěného na vodu u Mola vdov za proslovů, vyvěšování vlajek a zvuku hudby za zlatých časů Edenu zbylo jen bezejmenné žebroví mrtvého dřeva.
Camí de Sirga, 345-346. Traducció inédita al txec de Lucie Škrdlová
© 2009-2021 Espais literaris de Jesús Moncada · Disseny de Quadratí